Olejový nebo bezolejový kompresor? Rozhoduje způsob využití vzduchu.

Olejový šroubový kompresor je osvědčeným řešením pro velkou část průmyslových provozů. Existují ale aplikace, kde se stlačený vzduch dostává do kontaktu s výrobkem, jeho obalem nebo přímo vstupuje do technologického procesu. V takových případech může být vhodnější bezolejová technologie. Jaký je mezi oběma řešeními rozdíl a podle čeho vybírat?

Při výběru kompresoru se obvykle řeší požadovaný výkon, tlak, množství stlačeného vzduchu nebo jeho spotřeba v průběhu výroby. Stejně důležitá je ale otázka, k čemu bude stlačený vzduch používán a jakou musí mít kvalitu. Právě požadovaná kvalita vzduchu a důsledky jeho případné kontaminace mohou rozhodnout o tom, zda je pro konkrétní provoz vhodnější olejový, nebo bezolejový kompresor.

Zásadní rozdíl je ve způsobu komprese

U olejem mazaného šroubového kompresoru je olej vstřikován přímo do kompresního prostoru. Zajišťuje mazání, chlazení a utěsnění během komprese. Následně je od stlačeného vzduchu oddělen a podle požadované kvality vzduch dále prochází příslušnou úpravou a filtrací. U bezolejového šroubového kompresoru olej do kompresního prostoru nevstupuje. Mazivo se ve stroji používá například pro ložiska nebo převody, ale nepřichází do kontaktu se vzduchem během komprese. To je důležitý rozdíl. Zatímco u olejem mazaného kompresoru je potřeba olej ze stlačeného vzduchu následně separovat a filtrovat, bezolejová technologie eliminuje tento zdroj kontaminace už při samotné kompresi.

Kdy je vhodný olejový kompresor?

Pro velkou část průmyslových aplikací je olejový šroubový kompresor efektivním a ekonomickým řešením. Typickým příkladem je stlačený vzduch používaný pro pneumatické nářadí, ovládání strojů a výrobních zařízení, automatizaci nebo další aplikace, u nichž nejsou kladeny nejvyšší nároky na obsah oleje ve vzduchu.
Výhodou olejových šroubových kompresorů je široký rozsah výkonů a možnost přizpůsobit jejich provoz konkrétním potřebám výroby. Podle charakteru spotřeby lze volit mezi kompresory s pevnými nebo proměnnými otáčkami a optimalizovat tak výrobu stlačeného vzduchu podle skutečného odběru. Ani olejový kompresor přitom automaticky neznamená nekvalitní stlačený vzduch. Výsledná kvalita závisí na celém systému jeho úpravy – separaci, filtraci, sušení a také na kvalitě rozvodů.

Kdy zvolit bezolejový kompresor?

Jiná situace nastává tam, kde se stlačený vzduch dostává do přímého kontaktu s výrobkem, jeho povrchem nebo primárním obalem nebo kde by případná kontaminace olejem mohla negativně ovlivnit výrobní proces. Typickými oblastmi jsou potravinářský a nápojový průmysl, farmacie, elektronika, chemický nebo textilní průmysl. Bezolejový vzduch ale nachází uplatnění i v dalších výrobních procesech, ve kterých je vysoká čistota vzduchu podmínkou kvality výsledného produktu.

V potravinářství se například stlačený vzduch používá při plnění a balení, dopravě produktů, čištění, fermentaci, provzdušňování nebo vyfukování PET lahví. V některých těchto aplikacích přichází přímo do kontaktu s výrobkem nebo povrchem, který se výrobku následně dotýká. Podobné požadavky vznikají ve farmacii při výrobě, plnění a balení produktů nebo v elektronice při čištění a manipulaci s citlivými komponenty. V takových provozech už případná kontaminace nemusí znamenat pouze problém se stlačeným vzduchem. Může ovlivnit kvalitu produktu, způsobit zmetkovitost, odstávku výroby nebo znehodnocení celé výrobní šarže.

Co znamená Class 0?

S bezolejovými kompresory se často spojuje označení Class 0 podle ISO 8573-1. Je ale důležité mu správně rozumět. Norma ISO 8573-1 stanovuje třídy čistoty stlačeného vzduchu podle obsahu částic, vody a oleje.  Class 0 představuje nejpřísnější třídu, přičemž konkrétní požadavek musí být stanoven pro daný parametr. Bezolejové šroubové kompresory Ingersoll Rand jsou certifikovány podle ISO 8573-1:2010 Class 0 z hlediska obsahu oleje. Pro provozy, kde je riziko kontaminace olejem nepřijatelné, tak bezolejová technologie odstraňuje jeden z potenciálních zdrojů kontaminace přímo při výrobě stlačeného vzduchu.

Bezolejový neznamená bez další úpravy vzduchu

Ani bezolejový kompresor ale neznamená, že stlačený vzduch automaticky splňuje všechny požadavky na čistotu. Kompresor nasává okolní vzduch, který obsahuje vodní páru, pevné částice a další nečistoty. Do systému se mohou dostat také uhlovodíky z okolního prostředí. Rizikem může být například nevhodně umístěné sání kompresoru v blízkosti nakládací rampy, spalovacího procesu nebo jiného zdroje znečištění.  Proto je i u bezolejové kompresorové stanice potřeba řešit požadovaný tlakový rosný bod, filtraci pevných částic, kvalitu rozvodů a podle konkrétní aplikace také koncovou úpravu vzduchu přímo v místě spotřeby. Zejména v citlivých provozech je důležité kvalitu stlačeného vzduchu nejen zajistit, ale také kontrolovat. Tlakový rosný bod lze monitorovat kontinuálně, zatímco obsah oleje nebo částic lze ověřovat pravidelnými odběry a měřením.

Je bezolejový kompresor energeticky náročnější?

Spotřebu energie nelze posuzovat pouze podle toho, zda jde o olejový, nebo bezolejový kompresor. Rozhoduje konstrukce konkrétního stroje, jeho účinnost, pracovní tlak, způsob regulace a především skutečný profil spotřeby stlačeného vzduchu. Moderní bezolejové kompresory proto využívají konstrukční řešení zaměřená nejen na čistotu vzduchu, ale také na energetickou účinnost. Patří mezi ně například optimalizované kompresní stupně, vysoce účinné motory nebo řízení s proměnnými otáčkami. Současné bezolejové řady jsou dostupné jak v provedení s pevnými, tak s proměnnými otáčkami. Při porovnávání obou technologií je proto vhodné vycházet z konkrétních provozních podmínek a hodnotit celkové náklady na výrobu požadovaného množství a kvality stlačeného vzduchu, nikoli pouze pořizovací cenu kompresoru.

Olejový vs. bezolejový kompresor v kostce

Která technologie je tedy lepší?

Univerzální odpověď neexistuje. Olejový kompresor může být pro jeden provoz optimálním a ekonomicky nejvýhodnějším řešením, zatímco v jiné aplikaci bude zásadním požadavkem eliminace oleje už při samotné kompresi. Výběr by proto měl vycházet nejen z požadovaného výkonu a tlaku, ale také z toho, kde a jak se stlačený vzduch používá, jakou musí mít kvalitu a jaké důsledky by měla jeho případná kontaminace. Teprve potom má smysl řešit konkrétní technologii kompresoru, způsob regulace, sušení, filtraci a distribuci.

Možná je tedy lepší nepokládat otázku „Olejový, nebo bezolejový kompresor?“, ale začít o krok dříve: Jaký stlačený vzduch potřebuje naše výroba?

Právě od této odpovědi by měl začínat návrh celé kompresorové stanice, my vám rádi pomůžeme. Podívejte se na naši nabídku olejových a bezolejových kompresorů.